Óda na jaro aneb když na tebe skočí optimismus

Je tu jaro!

Přesně tohle mi proběhlo hlavou, když jsem šla nedávno s holkama ze školky.
Byla ještě zima, však to znáš. Teplá bunda, studené ruce a šedá obloha.
Ale ve vzduchu už to prostě bylo cítit.
Vůně hlíny.
Zpěv ptáků.
A v břiše snad tisíc malých motýlků.

Takové to tiché, jiskřivé „už je to tady“.


(zdroj:www.pixabay.com)

Omamná směsice radosti a očekávání...

Delší dny.
Víkendy venku.
Výlety na známá i neznámá místa.
Sluneční paprsky a děti, které konečně nemusíš oblékat do pěti vrstev.

Na zahradách vykukují první sněženky a bledule.
Modřence opatrně vystrkují své modré růžky.
Okna zdobí truhlíky v jarních barvách.
A dětská hřiště, která byla ještě nedávno prázdná, znovu ožívají.

Všechno je tak nějak...lehčí. Svěžejší. Veselejší.
Plné příslibů, že...


(zdroj:www.pixabay.com)

Všechno bude fajn

Najednou jsi plná optimismu a přichází neodolatelná chuť, vrhnout se do všeho po hlavě.
Začít.
Tvořit.
Vymýšlet.
Plánovat.
Otevřít okna dokořán a pustit dovnitř všechno to světlo.
Využít tuhle jarní vlnu naplno.

A víš co? Proč, ne.

Užij si to!

Jestli jsi na tom stejně jako já a jaro má na tebe podobný účinek, tak zatím prostě běž.

Udělej si výlet, na který myslíš už od zimy.
Kup si tulipány do vázy. Jen tak pro radost.
Sedni si na sluníčko, i když máš doma ještě hromadu věcí, které bys „měla stihnout“.
Vypij si první kafe na balkóně a napiš si všechno, co tě teď láká.

Nech se tou jarní euforií na chvíli strhnout.


(zdroj:www.pixabay.com)

Ono to totiž nebude trvat navěky.
Dřív nebo později se přihlásí (jarní) únava. Nebo alergie. 

A to jiskření zase přejde.

Tak proč si ho teď pořádně neužít?